Závěr triatlonové sezóny se v Evropě nezadržitelným tempem blíží, a protože letos se vlivem neustále se měnící situace muselo hodně improvizovat, chtěl jsem si závěr užít trošku v poklidu, teple a hlavně na sluníčku. Rozhodl jsem se startovat na Zadar Half (1.9 km plavání – 90 km cyklistika – 21.1 km běh), kam jsem dorazil již týden před startem, abych vyladil formu a užil si trošku pohody a klidu. Prudké ochlazení, déšť a silný vítr byly proti. Závod jsem sice úspěšně absolvoval v čase 5:02:51 hodiny, ale celou akci jsem si rozhodně neužil tak, jak jsem plánoval.

Dny před samotným odjezdem byly hodně hektické a opravdu nebylo času nazbyt, ale to se někdy stává. Představa celého týdne v teple, tréninkových kilometrů na silnici a plavání v azurové vodě Jadranu mě hřála u srdce, těšil jsem se. Po příjezdu do známé destinace vše běželo podle plánu, trénink na silnici jsem si užíval, moře bylo skvělé.

„Po pár dnech se začala zvyšovat intenzita větru a přišlo prudké ochlazení spolu s vydatným deštěm. Dělat se nedalo vůbec nic.“

Sice jsem něco ještě odplaval v moři, kvůli vlnám později už jen v bazénu, ale o jiném sportovním programu jsem si mohl nechat jen zdát. Letos jsem jen na několika akcích nezmokl a Zadar Half se tak s největší pravděpodobností měl zařadit mezi další „mokré“ závody. Bohužel!

Den před závodem se vyčasilo a ráno nás vítalo slunce. Snídaně na terase s výhledem na moře, esperesso a croissant. Nádhera! Větrné počasí sice přetrvávalo, ale to mi zas tak nevadilo. Skočil jsem na kolo a ve svižném předzávodním tempu jsem si jel objet trať závodu. Cítil jsem se dobře, jelo to!

Zázemí hotelu prakticky hned na startu je příjemné. Nemusím spěchat a budíček v 5:30 je před závodem luxusem. Snídaně, umístění věcí do depa, rutina. Zhruba 30 minut před startem se začínám chystat a jdeme na start, který je v 9:00. Startuji mezi prvními závodníky, jako jediný přímo z vody. Hladina moře je klidná jako na rybníce, ale dál od břehu to začíná houpat.  Před první bójí je citelný spodní proud vody, který zanáší, ale to v moři není nic neobvyklého. Za prvním obratem točíme proti větru a intenzita vln se zvyšuje. Navíc vlny od větru jsou nepravidelné a absolutně nepředvídatelné.

"Zhruba za polovinou trati jsou vlny místy 1,5 metru, což výrazně ztěžuje orientaci, protože bóje někdy nejsou vůbec vidět, a navíc hladinu bičuje opravdu silný vítr.“

Na trati jsou dvě oranžové bóje, značící nejvzdálenější body, a mezi nimi jsou bóje žluté. Za druhou oranžovou bójí se točí již zpět ke břehu a výlezu z vody, ale poslední žlutá není vidět. Hned za obratem jsem ve skupině asi 7 plavců a, v podstatě jako tupé stádo, plaveme za prvním, který samozřejmě plave správním směrem. Když se přiblížíme ke břehu, popocházejí někteří plavci již bezradně po pláži a všichni tuší, že je něco špatně. Asi 300 metrů proti vlnám najednou uvidíme poslední bóji a všichni víme, co to znamená. Krásně čistá voda dává příležitost orientovat se a udržovat směr pomocí mořského dna, ale když zacílíte na nějakou skalku, kámen, nebo cokoli jiného a přes silné vlny se takřka nepřibližujete, zdá se vám to nekonečné.  Plaveckou část včetně výlezu z vody a protnutí čipové brány končím v čase 38:53 hodiny, což je tedy daleko za mým standardem, ale vzhledem k podmínkám jsem se svým výkonem spokojený.

T1 – vzhledem k umístění časomíry zhruba 100 metrů od výlezu z vody je přechodová zóna relativně krátká a zvládám ji za 6:32 minuty.

Cyklistika na 90 km se skládá z 10 km dlouhého nájezdu na okruh, kde se odjedou 4 kola a poté se vracíme zpět. Trať je zvlněná s celkovým převýšením 550 metrů a patří mezi ty relativně rychlé, ale vítr dává tušit, že dnes tomu tak asi nebude. Hned při výjezdu z depa na mě spadne cyklista, kterého sfoukne vítr při startu, ale naštěstí se celý incident odehraje bez materiální újmy a časové ztráty. První výrazné stoupání od moře jedu ve volnějším tempu a postupně se dostávám do závodního tempa. Při mírném sjezdu už kosím jednoho cyklistu za druhým, zkrátka o aerodynamické výhodě není pochyb, ale když se trať narovná, nebo se zvedne, nemám šanci. Ruce nejsou nohy!

„Nárazy větru dávají zabrat všem a občas dokonce vidím někoho kdo leze ze křoví.“

Je to těžké, ale baví mě to. Jede se mi pocitově dobře a držím vyrovnaný výkon po celou dobu závodu. Cyklistiku končím v čase 3:01:47 hodiny, což je i při vyšším wattovém výkonu pomalejší než loni, ale opět platí to, co při plavání. S ohledem na dnešní podmínky jsem spokojený!

T2 – krátké a relativně rychlé. Za 4:16 minuty opouštím depo začínám běh.

„Běžecká trať na Zadar Half není přístupná pro běžeckou formuli, ale organizátoři mi připravili vlastní okruh, dlouhý necelý kilometr a profilově docela náročný.“

Tak jsem jezdil jako křeček a na 30 okruzích v součtu absolvoval 170 metrů převýšení. Výhodou bylo, že jsem měl prostor a nemusel tolik dávat pozor na běžce, se kterými jsem se míjel jen na části trati. Ale v tom větru to chtělo velký morál, moc mě to už nebavilo a přál jsem si být v cíli. Na stejné trati jako v minulém roce jsem si o několik minut vylepšil čas, což se počítá! Dokončil jsem za 1:11:24 hodiny.

„S výkony v jednotlivých disciplínách jsem spokojen a ze závodního pohledu vyšlo vše dobře.“

Zadar Half jsem dokončil za 5:02:51 hodiny se smíšenými pocity. Cílová rovinka a slavnostní ceremoniál potěší vždy. Zadar Half je pěknou a dobře zorganizovanou akcí, na kterou se budu vždy rád vracet. Bohužel jsem si celou akci vzhledem k nestabilnímu počasí neužil tak, jak jsem plánoval, ale vše naplánovat nelze. Sezóna ještě nekončí a již za několik dní se představím na italském závodě Borgo Egnazia Triathlon.