Historicky nejtěžší trať světového šampionátu IRONMAN 70.3 World Championship Marbella, prověřila, především díky extrémní cyklistice s převýšením 1785 metrů, všechny kvalifikované sportovce z celého světa. Při vzpomínce na nedávný šampionát v Nice bylo pro mě samotného zvládnutí tratí velkou výzvou. Ve startovním poli závodníků v kategorii Handcycle jsem byl jediným sportovcem, který dokázal úspěšně pokořit striktní časové limity. Bylo to hodně těžké, ale dokázal jsem to a ve Španělsku jsem se radoval ze svého pátého zisku titulu světového šampiona v IRONMAN 70.3! Mám obrovskou radost, co se mi podařilo!

Když se ohlédnu za samotným průběhem závodu, tak musím nejprve pochválit výbornou organizaci a logistiku jednotlivých přechodových zón, tedy alespoň pro profesionály a handicapované sportovce, kdy vše běželo, jak mělo. Samotné plavání pro mě nepředstavovalo žádné velké překvapení. Modrá obloha a ranní klidné moře nasvědčovaly, že začátek nebude dramatický a hned po startu jsme se spolu s Holanďanem Van Huisstedenem přetahovali o první místo. Věděl jsem, že plavání závod nerozhodne, a proto jsem by spíše pasivnější a plaval v háku. V závěru jsem sice zaútočil a doplaval dříve, ale Holanďan byl i díky svému handicapu rychleji z vody a s celkovým časem 37:48 minut jsem o pár vteřin zaostal.

V první přechodové zóně jsem „tradičně“ ztratil několik dalších minut a předstihl mě také Ital Territo. Během rovinatějšího úvodu jsem dostihl Territa a současně započal stíhací jízdu za Van Huisstedenem, kterého jsem dostihl ještě před začátkem dominantního 8kilometrového stoupání přes Ojén. Možná to byla taktika, možná ne, každopádně jsem byl na čele dříve, než jsem plánoval a svého soupeře „odtáhl“ na kopec, protože během celého výjezdu se držel na dohled. Když se trať na 20. kilometru narovnala Holanďan zaútočil, což mě překvapilo a vlastně se začalo pořádně závodit. Trošku jsme se tahali o první pozici, podobně jako ve vodě, ale následně jsem trošku stupňoval tempo a v táhlých stoupáních mu ujel. Vzhledem k tomu, že mě již jednou překvapil, byl jsem opatrný. Ale později se mé sólo proměnilo v boj o čas, protože při vzpomínce na šampionát v Nice, kde jsem byl kvůli nesplněnému časovému limitu diskvalifikován, tak nyní jsem dělal vše pro to, aby mi to neuteklo, ale byl jsem na výkonnostním i časovém limitu. Bojoval jsem a zároveň jsem šel v závěru do rizika, protože během sjezdu do Marbelly, jsem potřeboval nahnat čas a při průměrné rychlosti sjezdu přes 60 km/h jsem se rozhodně komfortně necítil. Zbývalo 5 kilometrů, a konečně jsem mohl trošku ubrat, protože jsem věděl, že to již stihnu dojet v limitu a jediné co by mě mohlo zastavit by byla nehoda, nebo defekt. Cyklistiku s neskutečným převýšením 1785 metrů jsem dokončil za 4:33:10 hodiny, a musím jednoznačně potvrdit, že byla rozhodně nejtěžší, co jsem na trati IRONMAN 70.3 absolvoval.

Během druhého přechodu jsem již věděl, že moji soupeři jsou mimo hru a neúprosný časový limit nesplní. Běžecká disciplína byla již jen pomyslnou tečkou na mé cestě za dalším titulem světového šampiona, ale zadarmo to rozhodně nebylo. Únava z brutální cyklistiky byla vysoká a na technické běžecké trati, kdy se střídaly i povrchy včetně písčitých pasáží, jsem docela trpěl. Ale zároveň jsem moc dobře věděl, že musím být na přelidněné trati hlavně opatrný a vydržet ještě několik desítek minut bojovat. A konečně jsem v cílové rovince a užívám si obrovský triumf. Je to samozřejmě vítezství nad soupeři, ale daleko intenzivněji jsem vnímal to, že jsem dokázal pokořit striktní časové limity, které nadále zůstávají pro handicapované sportovce velkým diskusním tématem. Celý závod jsem absolvoval za 7:02:50 hodiny, což jen potvrzuje náročnost trati ve španělské Marbelle.