Krátce po hradeckém závodě jsme vyrazili na plánované soustředění do Itálie, kdy jsme první část programu strávili s italskými přáteli v provincii Pordenone. Musím zmínit, že zázemí HandiVANU je opravdu k nezaplacení a operativně mohu program měnit, podle podmínek a aktuálních potřeb. Na zvlněné tréninky postupně navázaly horské výjezdy včetně pokoření Piancavalla z Aviana, což představovalo opravdu těžkých 15 km s převýšením 1250 metrů. Výstup ze strany od Lago di Barcis (15 km / 900 hm) byl již poněkud snazší a po několika úžasných dnech pokračujeme do „opravdových“ hor.

A když jsem sliboval opravdové kopce, tak tady jsou! Passo Gavia patří k dominantám Giro d’Italia. Můžete sem vystoupat ze dvou stran, pravděpodobně těžší a rozhodně nebezpečnější výstup/sjezd je z/do Ponte di Legno, odkud jsem si střihnul přejezd “bydlíkem”. Na kole by to bylo asi lepší, protože vidět ty srázy z cesty bez svodidel, a v autě, které zaplnilo celou silnici bylo malinko stresující! Výjezd na kole jsem si dal z Bormia, kde na 25 km relativně konstantním sklonem nastoupáte 1450 metrů. První část výstupu do Santa Caterina je docela nuda, ale pak se silnice trošku více zvedne a začne se klikatit, což už rozproudí krev v žilách každému cyklistovi!

Krásné slunečné počasí vystřídaly nejprve drobné přeháňky, kdy se ještě dalo slušně trénovat, ale následné ochlazení a silný déšť už nedávaly žádný smysl v horách déle zůstávat. Výjezd na Passo dello Stelvio jsem si tak užil pouze z Bormia, ale triumfální večerní odjezd obytkou přes Prato Allo Stelvio stál také za to! Nejprve jsme vyjeli autem nad mraky, povečeřeli na Stelviu a při sestupu nás postupně pohltila mlha a tma. Krásné rozloučení! Teď již jen vyladit formu a hurá na IRONMAN World Championship Nice.