Vzhledem ke své sportovní činnosti poměrně hodně cestuji, ale vždy je to spojení sportu a cesty. Byť si myslím, že cestování je kořením života, je to drahý koníček, a ne vždy na něj jsou volné prostředky, a právě z tohoto pohledu je můj HandiVAN obrovským benefitem. Zázemí na sportovních akcí a během přípravy je jedna věc, ale dosažitelnost a nezávislost při cestování jsou další skvělou věcí.

Po pokoření IRONMAN Leeds opouštíme zázemí závodu a máme před sebou několik dní zaslouženého volna. Plán je jasný, podrobit „plechovku“ největšímu testu praktičnosti a přidané hodnoty, cestování! Již před samotným závodem jsme toho hodně zažili a viděli. Zmíním samotný Leed a Whitsby na východnín pobřeží, kde jsem se několik dní připravoval na závod. V rámci aktivního odpočinku po závodě projíždíme přes Dales National Park až k Ribblehead Viaduct, kde kempujeme a později vyrážíme na autentickou britskou večeři a ráno i typickou snídani do The Station Inn. Hned ráno pokračujeme do Lake District National Parku, kde dáme autu pěkně zabrat na úzkých cestách a strmých výjezdech. Navštívíme National Trust Surprise View a přejezdy pres Honister Pass a Newlands Pass nás také nezastavily a v krásných vzpomínkách zůstanou navždy.

Naše putováni pokračovalo přejezdem Hardside Passu do Nord Pennines National Landscape, kde nás ohromily rozlehlé travnaté pláně a nekonečný prostor. Úplnou náhodou jsme se dozvěděli o nejvýše položené hospodě v Anglii The Tan Hill Inn, což jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. A po několika dnech cestovaní a aktivního odpočinku po náročném IRONMAN Leeds bylo potřeba zase trosku rozhýbat ztuhlé tělo. Přesunuli jsme se do Canterbury, kde jsem zavzpomínal na svou cyklistickou karieru, protože právě zde jsem před mnoha lety poprvé vybojoval umístění v Top10 v evropském poháru UCI. Trošku jsme pojezdili na kole, a nakonec se vydali na trajekt do Doveru. Good Bye Great Britain!