Osobní profil
Základní informace:
- Jméno a příjmení: Jan Tománek
- Datum narození: 30. 6. 1987
- Výška: 187 cm
- Váha: 86 kg
- Handicap: paraplegie
- Vzdělání: studuji
Něco víc o mně:
- Přezdívka: Tomy
- Velikost oblečení: XL
- Velikost obuvi: 9
- Bez čeho nemohu být: sport - „Když nesportuju, tak nežiju.“
- Hobby: sport, adrenalin, fotografování, cestování, kino
- Volný čas: aktivní odpočinek
- Oblíbená hudba: všechno kromě dechovky
- Oblíbené jídlo: italská kuchyně
- Oblíbené pití: voda se šťávou, černý čaj s medem
- Co mě dokáže potěšit: dlouhonohá blondýnka
- Co mě dožere: když má chlapa
- Oblíbené přísloví: „Bez práce nejsou endorfiny.“
- Motto: „Když nejde o život, tak jde o hovno.“
Životopis:
Narodil jsem se 30. června 1987 v Příbrami. Od narození jsem žil s rodiči a starším bratrem v Dobříši. Můj dosavadní život se dá rozdělit do dvou částí - na dobu před úrazem a na dobu po úraze. V říjnu 2002 mě srazil nepozorný řidič osobního automobilu a po těžkém úrazu jsem zůstal odkázaný na invalidní vozík.
Před úrazem jsem vyrůstal jako normální sportovně nadaný kluk. Za nejvýraznější sportovní aktivitu, ke které jsem inklinoval, považuji cyklistiku. Od dětského věku jsem v sedle trávil hodně času a právě cyklistika mě provází celým mým životem. To mě motivovalo k rozhodnutí začít závodit a ne se jenom rekreačně vozit. V roce 2001 jsem si vyzkoušel první MTB závod ještě v žákovské kategorii a od začátku roku 2002 jsem se snažil věnovat pravidelnému tréninku a v průběhu roku jsem startoval na různých závodech. Nejprve jsem zkusil Ligu horských kol pořádanou Českou spořitelnou a později jsem se kvůli převažujícím vytrvalostním sklonům přeorientoval na MTB maratóny. Mimo cyklistiky jsem se věnoval i dalším sportům, ať už závodně nebo jen rekreačně. Vyzkoušel jsem taekwondo, kde jsem v roce 1998 dokonce dosáhl na titul Vicemistra ČR. Časem tento bojový sport vystřídal fotbal, kde jsem začínal v oddílu SK Stará Huť a později jsem chytal krajský přebor za MFK Dobříš. Mezi další aktivně provozované sporty patřily lyžování, snowboarding, jezdectví atd.
Po úraze se mi od základů změnil život. Musel jsem se vyrovnat s tím, co se mi přihodilo a jaký bude mít těžký úraz dopad na můj další život. Jelikož jsem byl před úrazem hodně sportovně orientovaný, tak mi krátce po úraze sport začínal chybět. Se svým handicapem jsem se vyrovnal a dál se naplno věnuji cyklistice, sice trošku v jiném podání, ale za to na výrazně vyšší úrovni. Ani jiné sporty mi nejsou cizí a snažím se být nadále aktivním sportovcem. Jakýkoli handicap je totiž jen tak velký, jak velkým ho cítíme. Proto se snažím dál dělat věci naplno a dokazovat, že zdravotní postižení nemusí být překážkou k aktivnímu životu.
