OBECNĚ O HANDBIKE
Co je to vlastně handbike?
Handbike je speciálně zkonstruované kolo, které k pohybu vpřed využívá síly horních končetin. Kompenzuje fyzické postižení jedince a umožňuje mu zařadit se mezi zdravou cyklistickou veřejnost. Odbourává psychické stresy a navozuje příjemné pocity z dynamického pohybu.
Handbike je také název sportu, který je součástí cyklistiky tělesně handicapovaných sportovců. V současnosti je tento druh sportu uznáván Mezinárodním paralympijským výborem IPC a cyklistickou federací UCI. Pravidelně se konají oficiální mistrovství Evropy, Světa a na paralympiádě v Aténách (2004) měl handbike premiéru mezi paralympijskými sporty. Zařazení do jednotlivých kategorií je vždy posuzováno podle stupně postižení. Vývoj v tomto sportu probíhá pozitivně a je zájem, aby se handbike stal zajímavým i pro tělesně nepostižené.
Popis handbiku
Na první pohled si určitě všimnete, že handbike je posazen hodně u země, má tři kola a pohání se rukama. Jeho hlavní částí je pevný rám a částečně aretovatelná vidlice, které jsou zpravidla svařeny z duralových trubek, ale už se začíná experimentovat i s použitím karbonu. Atypický rám a vidlice, jsou spolu propojeny hlavovým složením. Zbytek handbiku už je v podstatě poskládán z běžných cyklistických komponentů. Na vidlici je připevněno přední kolo, které je hnací a jako jediné kolo je brzděné dvěmi na sobě nezávislými brzdami. To je propojeno řetězem s klikami. Řazení je naprosto shodné s normálním kolem a ani počet převodů se neliší. Moderní handbiky jsou vybaveny řazením od Shimana nebo Sramu a na závodních speciálech, které bývají stavěny jezdci na mírů často nalezneme nejvyšší řady cyklistických komponentů (Shimano XTR, Sram X-0). Při popisu stroje zepředu dozadu se dostáváme k rámu, zde je umístěna sedačka spolu s výškově a úhlově nastavitelnou zádovou opěrkou. Na konci rámu jsou pomocí speciálních nábojů připevněna zadní kola, která jsou velmi často mírně zešikmená 0°-5°, aby se dosáhlo vyšší stability. Velikost kol je zpravidla 26“, shodná s koly na triatlon, ale v současné době se už začíná jezdit i na kolech 28“. Pro zlepšení jízdních vlastností se na závody, často používají karbonové ráfky, loukoťová nebo disková kola
Ještě bych rád zmínil rozdělení handbiků do dvou následujích skupin, které se liší konstrukcí rámu a změnou polohy těla. V předcházejícím textu jsme si popsali klasický handbike (sit position) na kterém jezdci sedí nebo téměř leží s nohama nataženýma před sebe (podél předního kola). Druhou skupinou jsou takzvané klekačky (knee position), kde jezdci klečí. Poloha v kleku umožňuje použití kratší vidlice a delších klik (tudíž i těžších převodů), tyto kola mají výhodu v profilově náročnějších tratích, ale jejich částečnou nevýhodou mohou být kvůli vyššímu odporu vzduchu rovinaté tratě. Do dalšího srovnávání těchto typů bych se nerad pouštěl, ale faktem zůstává jejich rozdílná konstrukce, která má jistě své výhody i nevýhody.
Něco z historie handbiku
První moderní handbike byl sestrojen v USA roku 1983. V roce 1990 překonaly první kousky oceán, což motivovalo v Evropě vozíčkáře, aby se zabývali cyklistikou. První skutečné sportovní stroje vyvinuli Chris Peterson v USA (Top End) a v Evropě kolem roku 1993 Kees Van Breukelen v Holandsku a Gregor Colombek v Německu. První závody se konaly v roce 1993 v rámci Human Pošereď Vehicles, kdy na Mistrovství Evropy ve Švýcarsku poprvé startovala kategorie kol na ruční pohon. Heino Schnulo a Wolfgang Peterson zkonstruovali na jaře 1995 první německý závodní handbike, který začal být sériově vyráběn a rozšířil se jako sportovní přístroj. Od roku 1995 se postupně zaplňoval kalendář závodů. Závody ve Wiener Neustadtu Ruhstorfu (mistrovství Bavorska) a maratón Interlinth ve Švýcarsku byly tehdy vrcholy závodnické sezóny.
Handbike v současnosti
Místo závodů tělesně handicapovaných sportovců na tradičních běžeckých vozících tzv. formulkách se stále více prosazují závody handbikerů. V jejich výkonnosti se stále posouvají hranice možného a při závodech rapidně vzrůstá průměrná rychlost (v současné době až 36-40 km/h). Pracuje se na pravidelném závodním programu a některé akce jsou i několikadenní. Jde o sport poměrně mladý a stále se vyvíjející.
